Vzpomínám si na scénu z jedné sci-fi povídky, kterou jsem jako malý kluk našel v naší knihovně. Hlavní hrdina se ve své raketě vracel na Zemi. Před vesmírným přístavem se mu naskytl pohled na skupinu mladých lidí, kteří tančili a zpívali u fontány. Na tom by nebylo ostatně nic tolik zarážejícího, kdyby tuhle skupinku hlavní hrdina nepopsal jako ty, kteří nepracují. Jako lidi, kteří díky výdobytkům civilizace budoucnosti ani pracovat nemusejí, protože je o ně postaráno. Vagabundi, budižkničemové, pomyslel jsem si tehdy. Tehdejší doba, a to používám tento obrat spíš humorně, protože to nebylo tak dávno, nebyla příliš nakloněna těm, kteří nepracují. Ale co když pracovat nemusí? Nebo snad nemohou i kdyby chtěli?
Myšlenka budoucnosti, ve které nebudeme muset tolik pracovat, není jen prvkem sci-fi literatury. John Keynes už v roce 1930 předpovídal, že na sklonku 20. století bude technologický pokrok natolik velký, že ve vyspělých zemích jako je Velká Británie nebo Spojené státy Americké bude průměrný pracovní týden trvat pouze 15 hodin. Podle Keynese vzrůstající automatizace postupně nahradí pracujícího člověka a ten pak bude mít více času a peněz na svůj vlastní osobní život.
We are being afflicted with a new disease of which some readers may not yet have heard the name, but of which they will hear a great deal in the years to come – namely, technological unemployment. This means unemployment due to our discovery of means of economizing the use of labor outrunning the pace at which we can find new uses for labor. But this is only a temporary phase of maladjustment. – John M. Keynes, Economic Possibilities for Our Grandchildren
Zbytečná práce, kterou chce každý
Všimněte si, že Keynes to na rozdíl od současných generací neviděl jako něco pozitivního. Bohužel pro nás se ale mýlil. Velké množství lidí dnes vykonává práci naprosto zbytečnou, a to jenom proto, že pod tlakem společnosti nějakou práci vykonávat jednoduše musí. Nové pracovní pozice pak vznikají především ve sférách, které jsou pro tradiční povolání spíše podpůrné. Jedná se o profese jako je telemarketing, správa lidských zdrojů, administrace nebo právo. A které, jsou velice nesnadno nahraditelné technologií.
Rostoucí automatizace tak však paradoxně namísto zkrácení pracovního týdne vytvořila naprosto zbytečné pracovní pozice jen proto, aby bylo dost práce pro všechny, a aby tento status quo z minulosti zůstal zachován. Právě takovéto práci anglický antropolog David Graeber říká bullshit jobs, neboli v češtině jadrněji znějící – práce na h*vno. Je to přesně ta práce, které se každý nejvíce vyhýbá, ale kterou paradoxně vykonává většina. Jde o práci v kancelářích, ve kterých tisíce lidí sedí za pracovním stolem a snaží se tvářit zaměstnaně, práce stážistů, pro které jejich šéfové vymýšlejí úkoly jako je sundavání krabice ze skříně jen proto, aby kancelář vypadala produktivně.
Když se jim to nelíbí, tak ať jdou dělat něco jiného, dalo by se namítnout. Paradoxem vývoje posledních let je ale to, že tento zdánlivý ekonomický růst tvrdě dopadá na právě takové pracovní pozice, které jsou skutečně užitečné. Profese jako jsou učitelé, lékaři, hasiči nebo automechanici. Profese, které skutečně vytvářejí určitou hodnotu, ale pobírají čím dál menší peníze. Uchazeč o zaměstnání se musí rozhodnout mezi prací, která je pro něj vnitřně naplňující a zároveň je přínosem pro společnost, ale za kterou moc nedostane, anebo prací, která je pouhou nafouknutou bublinou, za to lépe placenou. Není složité dovtípit se, kterou z těchto dvou cest člověk zvolí raději.
This is a profound psychological violence here. How can one even begin to speak of dignity in labour when one secretly feels one’s job should not exist? How can it not create a sense of deep rage and resentment. – David Graeber, On the Phenomenon of Bullshit Jobs
Graeber nezapomíná zmínit, že pro zlepšení této situace bude potřeba celý dnešní systém od základů změnit. Kapitalismus, jak jej známe dnes, podle něj naprosto selhal ve snaze dosáhnout svých cílů. Bude proto třeba představit změny, které možná nemusí být zprvu populární, ale které by společnost z tohoto pomyslného bludného kruhu mohly vyvést. Ve Švédsku se pokusy zaměřené právě tímto směrem začínají realizovat. Švédské město Göteborg loni v létě začalo experimentovat s kratším pracovním dnem, který byl snížen na šest hodin. Výsledky jsou zatím pozitivní. Pracovní nadšení se zvýšilo, a dokonce narostl i pracovní výkon.
Stroje se zbytečné práce neštítí
Co když ale nabídnete zaměstnavatelům takového zaměstnance, který nejen že bude zbytečnou práci dělat s radostí, ale dokonce bez nároků na výplatu? A kdo jiný by to mohl být, než právě stroj. Nahrazení lidského pracovníka umělým ostatně není něco, co existuje jen ve sci-fi literatuře. V případě jednoduchých mechanických úkonů už se tak dávno děje. Dokonce ani zaměstnání, která vyžadují složitější kognitivní schopnosti, a která dosud odolávala tlaku automatizace, už nebudou odolávat dlouho. Pokroky v oblasti umělé inteligence brzy nahradí i tuto zbývající část.
Přiznávám, že tahle myšlenka trošku zavání luddismem, ale než mě nařknete z vyzývání k ničení strojů, které nám berou práci, zamyslete se nad novinkami, které se objevují na poli umělé inteligence a robotiky. Google svoje chytré auto začíná testovat na amerických silnicích, systém Watson diagnostikuje pacienty s obrovskou přesností, algoritmus Facebooku rozpoznává obličeje s přesností větší, než dokáže člověk. Už jen nasazení samořídicích se vozidel bude mít obrovský vliv na trh práce. Miliony řidičů kamionů budou muset práci shánět jinde.
Ani vysoce specializovaná odvětví, ve kterých bylo dosud nahrazení umělou inteligencí obtížné, neuniknou. Budou zatlačena na žebříčku práce dolů, což v odpovědi posune méně kvalifikované pracovníky ještě níže, nebo dokonce mimo pracovní sílu. Zvyšování vzdělání, které do začátku 21. století fungovalo coby účinná kompenzace proti rychle nastupující automatizaci, dnes začíná selhávat. Rychlost, se kterou pracovníci díky vzdělání mohli získat nové dovednosti a kvalifikaci, dnes naprosto nedostačuje tomu, aby držela krok s rychle se rozvíjejícími technologiemi.
Studie The Future of Employment: How susceptible are jobs to computerisation? z roku 2013 od autorů Freye a Osborna se zaměřuje právě na odolnost dnešních zaměstnání vůči nahrazení automatizací. Autoři se zaměřili na 702 různých profesí v USA a nechybí mezi nimi i profese jako jsou například pekaři nebo třeba lékárníci. Jejich odhad není vůbec optimistický. Podle jejich závěrů bude do roku 2030 nahrazeno umělou inteligencí na 47% pracovních pozic. A to jen v kategoriích, které autoři označují za nejvíce rizikové. Pokud vývoj technologie pokročí ještě dále, což se nepochybně stane a přihlédneme-li k rychlosti, se kterou se technologie dnes vyvíjejí, mohou být ohroženy i nižší rizikové skupiny.
Our model predicts that most workers in transportation and logistics occupations, together with the bulk of office and administrative support workers, and labour in production occupations, are at risk. These finding s are consistent with recent technological developments documented in the literature. More surprisingly, we find that a substantial share of employment in service occupations, where most US, are highly susceptible to computerisation. – The Future of Employment: How susceptible are jobs to computerisation?
Oba výše zmíněné fenomény budou mít na míru nezaměstnanosti velký vliv. Tlak technologií a nahrazování lidského pracovníka umělou inteligencí na straně jedné a marné pokusy pracovního trhu zachovat stávající situaci vytvářením zbytečné práce na straně druhé, jsou neudržitelné. Postupující automatizací se budou pracovníci s nižší kvalifikací muset přeorientovat na úkony vyžadující více kreativní a sociální inteligence, chtějí-li si zachovat zaměstnání. Fenomény zbytečné práce a rozvoj umělé inteligence, nyní jeden druhý podporující, budou mít nepochybně silný vliv na celou společnost, a to již ve velmi brzké době. Jistě nás čekají velice zajímavé časy.
Reference
- CGP Grey. Humans Need Not Apply. https://www.youtube.com/watch?v=7Pq-S557XQU
- FREY, Carl Benedikt a Michael OSBORNE. The Future of Employment: How susceptible are jobs to computerisation? http://www.oxfordmartin.ox.ac.uk/publications/view/1314
- GRAEBER, David. On the Phenomenon of Bullshit Jobs. STRIKE! Magazine http://strikemag.org/bullshit-jobs/
- GRAEBER, David. The Democracy Project: a history, a crisis, a movement. ISBN 978-067-9646-006
- HISCOTT, Rebecca. Sweden To Experiment With Six-Hour Workday. The Huffington Post http://www.huffingtonpost.com/2014/06/05/sweden-work-hours_n_5446579.html
- Mladí by měli přestat makat. Prigl.cz http://prigl.cz/brnaci/mladi-by-meli-prestat-makat-rika-profesor-david-graeber-z-london-school-of-economics/
- SPAET, Patrick. So, What Do You Do? The Baffler Dostupné z: http://www.thebaffler.com/blog/so-what-do-you-do/