Je ledové odpoledne tříkrálové. Mám otevřená okna. Zatím čtyři a v každém z nich je okolo pěti set znaků. Jak sémiotické! Venku to vypadá jako zimní pohádka a já lapám po dechu, neboť ta imaginární smyčka okolo mého krku se vážně stahuje. Musím ven!
Prostě musím. Ta otevřená okna ve wordu mně vážně více kyslíku k mozku nepřivedou. Maximálně dospěju k ještě větší hysterii. Také trpím utkvělou představou, že bez cigarety už zešílím. Znaky se totiž množí všude jinde, jenom ne v těch zpropadených wordovských oknech. Je to zvláštní oxymóron chtít se jít nadýchat vzduchu s cigaretou v ruce. Životní ironie. Je tohle znak toho, že jsem závislá, nebo mám jen prostě napsat seminární práci, která se mi zvláštním způsobem rozpadá, protože se myšlenky odstřelují sotva se dotknu klávesnice? B je správně. Super, tak tenhle odstavec můžu smazat taky. Nemám nejmenší tušení, proč vlastně studuji, neboť tento přetrvávající problém, způsobuje tytéž psychotické stavy a moje narůstající agresivita smíšená se zoufalstvím, je znakem toho, že nejsem schopná napsat včas něco smysluplného, aby se vlk nažral a koza zůstala celá (popř. obě). Nicméně chůze je zdravá, bez ohledu na to, v jakém jste psychickém rozpoložení, jaké vydáváte kouřové signály, atd. Potvrzuje devět z deseti doktorů filosofie. Desátý vyskočil z okna.
Takže sémiotika… Nauka o znaku, přičemž znak může být cokoli. To znamená, že rtuť teploměru pohybující se u mínus deseti je znakem toho, že venku mrzne? To, že sníh krásně křupe pod nohama, značí, že svou vahou stlačuji jednotlivé struktury sněhových vloček, které se bortí, a moje uši frekvenci dekódovaly jako křupavý zvuk. Hmmm. Takže to chrochtání buldoka na vodítku je znakem toho, že má tendenci pohybovat se vyšší kinetickou energií, nicméně není schopen překonat odpor způsobený vodítkem? Nebo má prostě problémy s dýcháním, protože je tlustý a má krátký čumák? Nebo je tak trochu prase? A co dělá prase prasetem a psa psem? Abychom mohli určit něco jako prase, musí mít určitý počet prvků dělajících prase prasetem. Tudíž kdyby měl buldok ještě kopýtka, už by byl prasetem? A kdyby to prase mělo křídla a duté kosti, bylo by ptákem? Kdyby babička hledící na tohoto ptáka řekla chlapci: „No vidíš, konečně jsi ho viděl.“ a on ji opravil slovy: „Ne, konečně jsem ho viděla!“, bylo by chlapcovo vyjádření znakem toho, že má nějakou zvláštní poruchu, nebo snad není zcela jasně pohlavně vyhraněn, nebo nemá dostatečné povědomí o tom, jak se tvoří maskulinum v českém jazyce, což by značilo, že je naše školství vážně v krizi?! Asi mně exploduje hlava! A hele cyklista. Je jízda na kole ve sněhu v mínus deseti znakem této nedostatečné edukace, nebo toho, že ten člověk je bohapustý blázen, co chce obdivovat zasněžená zimní panorámata ze země s kolem na zádech přesně za deset…devět…osm…sedm… Ouuu to bolelo.
Fajn, takže, ať napíšu, co chci, bude to sémiotické? Bude. Protože to bude psáno v nějakém jazyce a jazyk není nic jiného než systém znaků, jak víme z hodin lingvistiky. A teď mi, prosím, dejte někdo ránu z milosti!