Pop-rocková kapela Friday ze Sokolova, která loni oznámila konec a v jejíchž řadách působili mimo jiné i studenti ZČU, byla nejméně na západočeské hudební mapě poměrně zásadním pojmem. Frontman kapely Filip Koryta ovšem na hudbu nezanevřel a nedávno vydal první nahrávku svého sólového projektu, která nese svérázný název “Glajstr” a jež tvoří hlavní téma tohoto rozhovoru.
Pro většinu našich čtenářů budeš asi neznámou osobou, mohl by ses nám tedy v první řadě nějak stručně představit?
Všechny pěkně zdravím! Podobné otázky mě vždy uvedou do rozpaků, neboť nevím, jaké informace považují ti kteří čtenáři za podstatné. Proto odpovím podle toho, co bych se o jiných lidech rád dozvěděl sám. Jmenuju se Filip, je mi 24 let, pocházím ze Sokolova a moje nejoblíbenější barva je zelená. Jako malý chlapec jsem hrál fotbal, vůbec mi to nešlo, a tak jsem toho nechal. Momentálně čtu Jméno růže od Umberta Eca – ta kniha má varlata až na zem, vřele doporučuju! Během sepisování rozhovoru pro sympaťáka Kubu Poštolku poslouchám skupinu The Naked And Famous, kterou znám díky svýmu švagrovi Tukanovi a kterou Vám doporučuju dvojnásob!
Závěrem bych rád dodal, že za týden bych na stejnou otázku s jistotou odpověděl naprosto odlišně, pročež vše berte s rezervou.
Začněme pohledem do minulosti – už je to nějaký ten pátek, co jste s Friday ohlásili pauzu na neurčito, nestýská se ti?
Stýská i nestýská; hrát v kapele vyžaduje dost trpělivosti, sebezapření a entuziasmu, přičemž s přibývajícím věkem se mi zdá být všeho nějak míň. Jezdit na koncerty, skládat hudbu a psát texty, potkávat nový lidi – to je neskutečně příjemný a obohacující, na druhou stranu se vlivem ponorkový nemoci dostanete na samou mez snesitelnosti a s nejlepšími kamarády jste leckdy na ostří nože, zrovna tenhle aspekt rád oželím. Aby moje odpověď nevyzněla jako ubrečená litanie, musím dodat, že pozitiva samozřejmě převažují nad negativy, produkovat hudbu dává člověku smysl života a z tohoto hlediska mi hraní naopak chybí.
Co tě k natočení prvního sólového EP vlastně vedlo?
Červnem skončilo mé studijní období v Plzni a nebylo jistý, zdali si ještě někdy budu moct zanotovat se Zdéňou Mihulkou, mým bratrem ve zbrani. Rozhodli jsme se při té příležitosti eventuálního rozchodu vytvořit nějakou upomínku na společně strávené chvíle. To zní podezřele, viď? Je na místě zdůraznit, že všechna naše setkání probíhala na asexuální, profesionální a ryze přátelské úrovni.
Co si od sólové tvorby vlastně slibuješ? Bereš to jako novou plnohodnotnou kapitolu své muzikantské kariéry, nebo se jedná pouze o „side project“?
Jde o autonomní projekt, mezi nějž a Friday (pomaličku vstávající z popela) vkládám rovnítko. Forma mého současného vystupování je mnohem volnější. V kapele se musíte přizpůsobovat jeden druhému, hledat kompromisy, ne vždy máte dostatek sil a chuti – tady si sám určuju, kdy budu něco dělat, v tom spatřuju výhody. Co se slibů týče, nechávám vše volně plynout, nic nehrotím a závratné cíle si nekladu, prostě si to užívám.
Jak probíhalo samotné natáčení GLAJSTRu?
Vzhledem k rozsahu EP nebylo natáčení kdovíjak časově náročné. Sešli jsme se na začátku července, což zhatilo mé plány s Foals, kteří tou dobou hráli na RFP, a během pár dní natočili základní materiál, na němž producent Robert Picka pracoval celé 3 měsíce. Ne snad proto, že by mu na výsledku tak záleželo, je prostě líný jako prasečí procesí (I přesto ho mám moc rád)! Během těch několika dní jsme značně jedli a pili, sledovali South Park a řešili obvyklé mužské problémy.
Co je tvoje největší inspirace, co se textů týče?
Nevyhýbám se ničemu a inspiraci hledám úplně všude. Jsem toho názoru, že se dá text napsat de facto o čemkoliv, a tak se snažím překonávat vlastní hranice. Moc rád píšu texty na požádání, to člověka patřičně prověří (zrovinka skládám ódu na jednu nejmenovanou pojišťovnu). Kupříkladu můj poslední opus je o močení, troufám si ovšem tvrdit, že komu to nepřiznám, ten to nepozná. Přijďte v prosinci do Jabloně a přesvědčte se sami (teď už samozřejmě s vědomím, že zazní píseň o urinaci).
Máš nějaké tipy na to, jak skloubit hudební kariéru se studentským životem?
Podle toho, o kterém studentském životě mluvíš (smích). Ať už jde o ten nebo ten, stačí se nevymlouvat, mít trochu kuráže a zodpovědnosti a oběma frontám věnovat dostatek času, je to realizovatelné. Když se chce, jde všechno, jen nebýt líný!
V prosinci odehraješ koncert v plzeňském klubu Jabloň. Bude se jednat o jedinou možnost, kde Tě můžeme v dohledné době vidět na pódiu?
Zřejmě půjde o poslední letošní akci, o to víc se na ni těším, Plzeň je můj druhý domov, na další rok už jsou však koncerty v jednání.
Děkuju za možnost příspěvku, mějte se hezky a rádi!
