4. díl – Jak je to se studiem a studentským životem?
Jak probíhá výuka tady, na Universidad de Salamanca? Zcela jinak než na ZČU…
Rozvrh je, dle mého názoru, logičtější a praktičtější – výuka probíhá od 9:00 do 14:00 hodin, jen hodiny jazyků od 16:00 do 18:00 (a v mém případě ještě intenzivní jazykový kurz španělské gramatiky od 18:00 do 20:00 hodin denně po dobu prvních tří týdnů – měl by vám pomoci trochu si zvyknout na jazyk). Po každé hodině (45 minut) máte 15 minut pauzu na pročištění hlavy. Ve třídách je zhruba třicet až čtyřicet studentů. Na začátku semestru odevzdáváte na každém předmětu kartičky se svým jménem a pár informacemi o vás, učitel se je má za povinnost naučit, aby znal každého svého studenta a mohl k němu zaujmout individuální přístup. Nemusíte mít strach s vyučujícími komunikovat, protože i když za nimi přijdete koktající a snažíte se jim vysvětlit, že danou řečí dobře nemluvíte, oni vás ještě uklidňují.
Podmínky ke splnění jsou podobné jako u nás, jen rozdělené na procenta. Např. 30 % za seminární práci, 10 % za aktivitu v hodině a 60 % za závěrečnou zkoušku – písemnou. Pro absolvování předmětu však musíte každou část splnit minimálně na známku 5. Známkování se zde také liší, Španělé mají známky od 1 do 10, přičemž 10 je nejlepší známka. Velmi mile mě překvapilo, že nebyl problém ani s tím, domluvit se na změně zkouškového termínu, a to ačkoliv mají pevně stanovené termíny již od začátku akademického roku. Tady nejste jen jeden z mnoha a tento „rodinný přístup“ se samozřejmě odráží i na přístupu studentů ke škole. Vidíte studenty na každé hodině, nikdo nehlučí, nepíše SMSky, ani znuděné statusy na Facebook…
Všichni studenti se zájmem poslouchají přednášky a kouří se jim od propisek. Přednášky nemají studentům během 90 minut zaplnit paměť celého disku, jsou vedeny v poněkud volnějším duchu (i přesto mám z každého předmětu 30 – 40 stran zápisků). Studenti o přestávkách sedí s knížkami v ruce a na hodinách diskutují s vyučujícím. Aktivita není o tom přijít a napsat si čárku, je o skutečném zájmu o studium. To se odráží i na „sólistickém přístupu“ spolužáků. Větu: „Můžeš mi poslat přednášky?“ tu neuslyšíte. Všichni chodí do školy, absence je pomalu nulová, není tedy důvod si dávat poznámky. Takže řada našich studentů by tu s tím asi měla vážný problém.
Jak jsem již zmiňovala, píšou se i seminární práce (v mém případě se jedná o deset prací, komentářů či reflexí o celkem cca 60 stranách). Tudíž, jestli si představujete, že přijedete do Španělska a budete trávit večery na barech, asi vás zklamu. Momentálně jsou za mnou tři měsíce studia a nedělám nic jiného, než že se učím, překládám a píšu…a občas mám čas se vyspat. Erasmus tedy rozhodně není žádná „ulejvačka“. Pokud dobře neumíte jazyk země, kam jedete, musíte obětovat pitky, dát si jednu cañu, nebo sangrii a jít se zase učit. Ale pokud mluvíte dobře, tak se klidně můžete denně vracet domů v 5 hodin ráno společně se Španěly. 😉
Co se týká společenského života, Španělé se s vámi moc nebaví, ať s nimi španělsky mluvíte, nebo ne, jednou jste zkrátka cizinec, a to se s vámi veze. Všichni jsou sice milí a ochotní, vždy pomůžou, ale rozhodně s vámi po škole nezajdou na pivko. 😉 Takže moji zdejší kamarádi jsou „Erasmáci” z Německa, Itálie, Belgie, Švédska či USA, z Mexika, z Hondurasu, Brazílie, ale i dalších zemí po celém světě. Řada z nich je tu už druhý semestr a moc se jim tu líbí. Někteří přijeli do Španělska ve skupině a během studia podnikají společné výlety po španělských městech. „Erasmáci” zkrátka drží při sobě.
Kulturní život je tu pestrý, stejně tak ten akademický – exkurze, představení a řada aktivit, které učitelé pořádají a studenti se jich účastní. Není nic divného na tom, že vám na hodině zazpívají, nebo se s vámi jdou učit ven, protože „je tak hezky”. Je vidět, že i na univerzitě převládá duch Španělska. A musím upřímně uznat, že jsem ze školy nadšená (i přes všechnu tu práci a učení 15 hodin denně, které překonává i moje učení na české státnice). Ale uvidíme, jak budu mluvit po zkouškách. 😉