V polovině Adventu jsme jako třída obdrželi svůj první společný dopis. Pomineme-li všechny ty hromadné e-maily od přednášejících či studijních referentek. Tenhle byl jiný. Byl něčím velmi podstatný. Stálo v něm totiž : „Dokud bude mít národ inteligenci s takovým srdcem, které jste projevili, má budoucnost, které se nemusí bát.“ Jak se může k vysokoškolskému ročníku takové psaní dostat?
