Když se řeknou Křimice, tak se každému okamžitě vybaví zelí. Tedy alespoň lidem místním či těm pravým fajnšmekrům. Ostatně Křimice mají svůj dar světu vyobrazený i ve svém znaku. Pokud nevíte, jak vypadá, stačí mít někdy přes Křimice cestu. Ikonická hlávka zelí také již delší dobu zdobí tamní kruhový objezd, což při objíždění vytváří zajímavý prostorový efekt. Ale proč vám takhle vášnivě píšu o zelí – měl jsem totiž to potěšení zúčastnit se prvního ročníku Festivalu zelí, který obec Křimice a Křimická zelárna minulý víkend pořádaly.
Od Festivalu zelí jsem, abych přiznal barvu, příliš neočekával a to, že se vůbec pořádá, jsem se dozvěděl víceméně náhodou a mezi řečí. Nicméně příslib festivalu zeleniny podobnému těm, které vídám v britských seriálech, mě nenechal chladným. Sehnal jsem tedy svou věrnou družinu kamarádů, pro tuto akci nyní navíc obohacenou o fotografku Natalii Żuk z Polska, jejíž dovednost můžete obdivovat na přiložených fotografiích, a vyrazili jsme.
Samotný festival byl nakonec mnohem komornější, než moje fikcí obohacené představy předpokládaly. Což samozřejmě není chyba pořadatelů, ale chyba mé vlastní fantazie, která má krásnou vlastnost nafouknout věci do obřích rozměrů. Celá akce se odehrávala v okolí Křimické zelárny na severním okraji městečka a na první ročník přilákala překvapivě velké množství lidí. Prostor byl ale zvládnutý dobře a nikdo se nemačkal a nešlapal si po hlavě, tedy kromě zelí.
Kromě stánku s občerstvením, kterému se mi jen těžko říká stánek s občerstvením, protože ho měli na starosti profesionálové z cateringu JANÁK BROS, byly kolem pódia s kapelou další místa, kde se dalo vyřádit. Všechno samozřejmě nějakým způsobem orientované na oslavovanou zeleninu. Děti mohly z hlávky zelí a jiné zeleniny tvořit obličeje a soutěžit o nejlépe nazdobenou hlávku, dále byla možnost změřit si síly s ostatními účastníky v hodu hlávkou zelí do sudu a do dálky. Všechny disciplíny nakonec završila populární lukostřelba na zavěšenou hlávku zelí, kterou rušila jen jedna místní paní se psem, která se za terčem často prezentovala jako alternativní cíl.
Sobotní kulturní program korunovalo vystoupení dětského folklórního tanečního sboru Jiskřička a následný proslov samotného pana Jaroslava Lobkowicze, který byl nadšený z toho, že se na první ročník Festivalu zelí sešlo tolik lidí. I počasí se nakonec umoudřilo, a vysvitlo slunce. Festival se rozhodně moc povedl a my odcházeli s dobrou náladou a taškou krouhaného zelí. Jsem si jistý, že příští ročník bude ještě lepší.