Pokud jste se za minulý měsíc alespoň jednou prošli centrem Plzně, určitě vám neunikly modrošedé výlepy s, poněkud znechuceným, obličejem Hanky Vágnerové nebo naopak rozesmátým Jirkou Mádlem. A pokud jste při procházce zabrousili i k Měšťanské besedě, tak víte, že se na všudypřítomné modré vlně nesl plzeňský filmový festival Finále. A my jsme byli u toho!
Nezoufejte, jestli jste letošní 27. ročník museli vynechat. Rozhodla jsem se vám totiž poodkrýt něco málo ze zákulisí celého festivalového dění. Jako studentské porotkyni (celovečerních hraných a animovaných filmů) se mi nejednou naskytla možnost posedět s tvůrci a herci jednotlivých filmů v kavárně či na baru, povečeřet s režisérem světového formátu, panem Jurajem Herzem, být poprvé v přímém televizním vysílání, vidět 16 filmů za pouhých pět dní a ve stejném časovém rozvrhu vypít zaručeně největší množství sektu za poslední roky.
Snad nebudete příliš zklamaní, když vám neprozradím nic o tom, kdo ze slavných je protivný, namyšlený, kdo chodí pozdě a kdo ochotně pózuje fotografům. (V tomhle ohledu vzbudil zaručeně nejvíc pozornosti příjezd a následné setrvání Pavla Novotného – dav se bavil, pořadatelé zatínali zuby.) Jedno shrnutí bych ale přeci jen ráda udělala. Se svými spolupracovníky-porotci jsme totiž postřehli zajímavé souhry mezi jednotlivými snímky, které se dají vysledovat snad jen tehdy, když vidíte minimálně tři filmy denně.
Takže, pravidlo úspěšného filmu č. 1: Pokud potřebujete natočit oběd či večeři, zaručeně nejlépe se v tomhle případě osvědčily špagety s pořádnou dávkou rudého kečupu – napočítány byly minimálně čtyřikrát. A kdo nepohrdne českou klasikou, nechť obsadí i lidového oblíbence, smažák s tatarkou. Na plátně mu to sluší opravdu vždycky.
Pravidlo úspěšného filmu č. 2: Kde není cigareta (spousta cigaret), sex (spousta sexu) a nadávky (spousta nadávek), tam není film. Jestli tedy chcete ze svých dětí vychovat počestné občany, pouštějte jim pro jistotu Bořka stavitele a do kina choďte bez nich.
Pravidlo úspěšného filmu č. 3: Připravte si kapesníky, pro smích není místo. Od němých grotesek se nám humor českých snímků poněkud zamlžil dojemnými slzami v koutcích divákova oka. Emoce se na plátně střídají raketovou rychlostí, a pokud z kina neodcházíte v určité melancholii, ale máte jen, lidově řečeno, depku, pak nejste s to docenit tvůrčí záměr. A spánek během promítání se jako relevantní důvod nepočítá.
Pravidlo úspěšného filmu č. 4: Když už vyčerpáte celý scénář, ale pořád je vám to málo, přidejte scénku s roztlačováním auta. Účastnit se jí mohou i méně zdatní komparzisté a náklady na vybavení jsou takřka minimální. Donutíte-li navíc hlavní hrdinku či hrdinu točit tuto scénu v bílém propoceném tílku, exkluzivitu záběru (a fanouškovskou základnu) máte zaručenou.
Pravidlo úspěšného filmu č. 5: Obsaďte elitu, a vše amatérské rázem zanikne. Pokud jsem si někdy uvědomila, jak málo máme schopných a variabilních herců, pak právě během Finále. Namátkou zmiňuji jména jako Medvecká, Krobot, Mádl – těch všech byl festival doslova plný. Plný zuby jich ale rozhodně nemám! A vy?
Pokud jste na festivalu Finále přeci jen byli a máte vlastní zajímavý filmový postřeh, kterým byste rádi doplnili můj článek, neváhejte mi ho sdělit do komentářů. Třeba z toho do příštího ročníku stihneme vydat brožuru o tom, jak (na/ne)točit český film. Co na to říkáte, jdete do toho se mnou?