Poslední díl – Už jen zvládnout zkouškové a hurá domů!
Na konci každého semestru nás čeká období žaludečních vředů, instantních jídel a enormní spotřeby energetických nápojů – zkouškové. U mě ve Španělsku to nebylo jiné, snad jen znásobené faktem, že budu skládat zkoušky v cizím jazyce. Termíny zkoušek jsou pevně stanovené a na opravu máte jeden pokus, což není zrovna uklidňující zjištění. 😉
Stejně jako u nás záleží především na vyučujícím, jak bude zkouška vypadat, jedno však mají společné – všechny zkoušky jsou písemné. Tento způsob zkoušení vyučujícím sice ušetří čas, nicméně řada z nich jej považuje za nedostatečný způsob ověření znalostí studentů. Někteří z vyučujících proto volí poněkud časově i psychicky náročnější formu písemné zkoušky, kterou bych nazvala „napiš, co víš”. Na začátku hodiny dostanete zadány dvě až tři otázky z kurzu a máte 4 hodiny na to napsat, co k danému tématu víte. Délku odpovědi si volíte sami, ale předpokládá se, že neodevzdáte méně než šest hustě popsaných listů velikosti A4, jinak riskujete známku, o kterou vážně nestojíte! Jiní volí poněkud volnější přístup ke zkoušce, a to váš názor na výuku a vaše doporučení. I zde se však očekává, že odevzdáte text náležité úrovně, obsahu a rozsahu, v němž prokážete znalosti získané během kurzu. Jinou možností – v mém případě tou nejčastější – je klasický test, skládající se z 20 – 30 otázek, z nichž byste na každou z nich měli odpovědět na minimálně 75 %.
Jak jste obstáli/neobstáli u zkoušek, zjistíte zpravidla do týdne od napsání testu. Známky se zaznamenávají do vaší studentské zóny. V případě Erasmáků se známky po skončení zkouškového období zašlou na domácí univerzitu ve formě dokumentu s názvem Transcript of records, kterým doma prokážete, že jste se jen neváleli na pláži, ale opravdu pilně studovali. 😉 Po návratu domů na vás čeká řada administrativních záležitostí, jako je uznávání předmětů, kreditů, ale také plnění áčkových předmětů. No a poté návrat do tradičního domácího stereotypu, na svou univerzitu a ke svým spolužákům, zvykání si na český styl výuky, na klasické české počasí a spoustu dalších věcí.
Erasmus pro mě byl tou největší studijní zkouškou, stál mě spoustu energie, času a nervů, ale věřte mi – je to zkušenost, které nikdy nebudete litovat! 🙂